V. modelování pomocí tvořících křivek

Druhým základním způsobem, kterak ve virtuálním 3D prostru vytvořit nějaké těleso je použít tvořicí křivky tohoto tělesa a tyto pak "vytáhnout" či "orotovat" do požadovaného tvaru.

Rotace profilu

obr. 7

Jde o to, že např, když chceme vymodelovat obyčejnou skleničku, tak ji nebudeme skládat z jednotlivých válců a anuloidů, ale využijeme vlastnosti, kterou má "každá slušná sklenička" a sice, že je osově souměrná, což není tak úplně přesné, přesnější je řici, že taková slušná sklenička vznikne rotací uzavřené křivky kolem osy (obr. 7) (pozn.: aby nám ze skleničky neteklo, tak ta osa by měla být totožná s jednou úsečkou (nikoliv bodem) na tvořící křivce, protože pokud bude osa ležet mimo tuto křivku, tak nám orotováním vznikne nejen těleso, ale i díra u prostřed, což může být jindy žádoucí, ale u skleniček ne).

Tažení profilu po křivce

obr. 8

Dalším hezkým příkladem je, taková dlouhá rovná, ale třeba i křivá traverza, či kolejnice. Traverza i kolejnice mají svůj "charakteristický průřez (profil)" a v podstatě jediné dvě vlastnosti, které je možné měnit (co se tvaru týče, pomíjíme třeba barvu, materiál a pod.), jsou délka a zakřivení. A z toho vychází i způsob konstrukce takové kolejnice: nakreslíte nejprve uzavřenou křivku kopírující tvar charakteristického průřezu a pak ji buď vytáhnete kolmo k ploše (obr. 8) na které jste ji nakreslili, nebo přikreslíte ještě jednu křivku (která by ovšem neměla ležet ve stejné rovině, jako char. profil) a pomocí tažení po této vybrané křivce zkonstruujete zakřivenou kolej. Jak prosté...

Booleanovskými operacemi pak už pouze "spojujeme" jednotlivé "díly" budoucího tělesa v jeden celek.